Pro někoho možná utopie, pro nás výzva. O tom jak se balíme na cestu jsme již napsali docela obsáhlý článek. Tato cesta je ovšem něčím zvláštní, něčím vyjímečná. Nevíme totiž na jak dlouhou dobu pojedeme, a ani kam naše kroky přesně povedou. Víme pouze hrubý odhad toho, kam se chceme podívat, ale skrz téměř neustupující pandemii se naše plány mohou změnit ze dne na den.
Když jsme začali plánovat to, že se někam vydáme, měli jsme hned jasno v tom, jaký zvolíme dopravní prostředek. Jelikož je náš cíl Evropa (pravděpodobně :D), volba padla na naše auto, které jsme doplnili o střešní box.
Tentokrát jsme se začali balit asi dva dny před odjezdem. Samozřejmě, že jsme asi týden před tím uklidili a vyklidili věci v našem bytě tak, abychom mohli bez problému odjet. V hlavě jsem si snad stokrát představovala, co všechno musíme vzít s sebou. Pak nastal ten správný čas a já začala.
Začínám s věcmi pro děti. Jak mám ale vědět co všechno bude potřeba, když nevím na jak dlouho a kam pojedeme?! Prostě musím vzít od každého něco. Takže balím oblečení pro každého chlapečka na čtrnáct dní. Beru půlku věcí teplejších např. trička s dlouhým rukávem, svetry, punčocháče atd, a půlku věcí do jarních a letních dnů. Jelikož jsem věděla, že chceme navštívit i hory, nabalila jsem termoprádlo, rukavice, čepice, softshellové kalhoty a zimní bundy. Botičky balím čtvery- zimní, tenisky, gumáky a crocsy. Tyto všechny věci zabírají jeden velký kufr a jednu velkou tašku (tu jsme dali do střešního boxu). Na věcech, které jsou umístěny v taškách (někdy je dáváme i do pytlů na odpadky), je super to, že se snadno tvarují, tudíž šetří místo a dají se nacpat do každé skulinky. Další místo v kufru pak zabírají oblíbené hračky, omalovánky, lepíci, věci na plavání, pleny (cca na měsíc) cestovní postýlka, kočárek (náš se dá složit do opravdu úsporného balení) a výživa pro kojence (vzala jsem zásoby cca na čtrnáct dní).
Pak jsem začala balit nás, dospěláky. Musím uznat, že pro mě, jako pro ženu, tohle balení bylo docela náročné. Musela jsem prostě vzít od každého něco, takže balím sportovní oblečení na léto i na zimu, pár triček s krátkým rukávem, nějaké legíny a kraťasy, sukni, dvoje šaty, pár svetrů, zimní bundu, podzimní kabát, termo prádlo a spodní prádlo. Samozřejmě pak nějaké doplňky, kosmetiku, rukavice, teplou čelenku, trekové boty, nazouváky, podzimní boty, zimní boty. No je toho dost :D, ale podařilo se mi tohle všechno sbalit do velkého kufru a jedné tašky. Manželovi vesměs balím podobné věci, jen teda bez těch šatů a sukně.
Elektroniku, kterou si s sebou balíme, a že jí není málo, má vždy na starosti muž. Kromě běžných zařízení jako je telefon, sluchátka, notebook, tablet, strojek na holení a všechny ty vzorně zamotané kabely (které pod mou rukou zanedlouho tak hezky smotané nebudou), tentokrát balíme stativ a dron. Tato všechna technologie nám také zabírá značnou část omezeného prostoru v kufru auta.
Otevírám špajzku a prohlížím si věci, které bychom si mohli vzít s sebou. Nabalila jsem to, co běžně používáme včetně mouky, těstovin, nějaké krabice mléka, vloček nebo brambor. Půjčili jsme si od mojí babičky přenosný chladící box, takže nějaké věci (máslo, nějaké jogurty, vejce…) jsme si mohli s sebou také odvést. My jsme opravdu velcí jedlíci a milovníci jídla, jak už může napovědět množství všech surovin, které jsme nakládali do 4 velkých tašek a chladničky.
Tyto všechny věci jsem nachystala do naši malé bytečkové chodby. Na ten pohled manžela, když to viděl, nezapomenu. Z jeho očí bylo jasné, že se to tam všechno nemá šanci vlézt. A víte co? Vlezlo, přesně na chlup. Za pomoci mého tchána, po hodině a půl skládání a přeskládávání, se chlapům podařilo veškeré naše věci vmístit do auta. Volejte sláva a třikrát se radujte! Můžeme jet.
