Po příletu na letiště Las Palmas nás čekala kontrola PCR testů, příjezdových formulářů a měření teploty. Karanténa nebyla nutná. Ihned po opuštění terminálu jsme se vydali ke kiosku autopůjčovny, kde jsme vyzvedli rezervované auto.
Kristýna poutala kluky do autosedaček a já skrz absenci jakéhokoliv předávacího protokolu zahrnujícího stav vozidla natáčel auto ze všech možných stran. Když jsem stál u zadní části vozu a díval se do téměř prázdného zavazadlového prostoru, uvědomil jsem si, že je něco špatně. Něco chybí. Kočárek.
Rychle jsem si v hlavě přehrál pár posledních minut a uvědomil si, že kočárek musel být vyložen s nadrozměrnými zavazadly, které jsme cestou z terminálu minuli. Pro kočárek jsem proto vběhl zpět do terminálu, což, jak jsem brzy zjistil, nebylo rozumné. Téměř ihned po průchodu jednosměrnými dveřmi (ve špatném směru) jsem byl odchycen pracovníky ochranky a čekalo mě vysvětlování. Pro mé štěstí byl personál shovívavý a po rychlé kontrole cestovních dokladů mě dovedli přímo ke kočárku. A my jsme mohli konečně vyrazit.
První dojmy
Již cestou z letiště nás ostrov Gran Canaria uchvátil. Rozmanitost zdejší přírody byla neuvěřitelná. Zdravé lesy, kvetoucí louky i zrcadlová jezírka střídaly drsné pustoprázdné skály a vyprahlé mýtiny. Historické vesničky střídaly hotelové komplexy a obchodní střediska. Cesta ze severní části ostrovy až úplně na jih trvala jen pár desítek kilometrů, přesto jsme viděli hned několik tváří přírody.
Jediná cesta po rychlostní silnici stačila k pochopení, jak zdejší svět funguje. Přestože stav silnic odpovídal spíše těm nejlepším silnicím u nás a maximální povolená rychlost jim odpovídala také, nikdo nespěchal. O nátuře jihu jsme slyšeli nespočetněkrát, být zde a zažít zpomalení na vlastní kůži však bylo něco zcela úžasného. To zpomalení, upřímná spokojenost a vyrovnanost zdejšího světa nás zcela pohltila. A to jsme ještě nebyli v našem novém “doma”.
Naše ubytování
Když se s námi navigace slovy “dojeli jste do cíle” rozloučila, nevěřili jsme vlastním očím. Stáli jsme nad údolím skrývající nevelké přístavní městečko Puerto Rico a měli ho doslova na dlani. Ačkoliv to z fotografií nabízeného ubytování nebylo vidět, na místě jsme pochopili, proč bylo ubytování prezentováno v přeloženém názvu “Vila s dechberoucími výhledy”. Zahrádka domečku stála přímo nad centrem města, napravo od něj se tyčily majestátní hory, na straně druhé se rozpínal nekonečný Atlantik. A to nám dech opravdu vzalo.
Na místě již čekala milá hostitelka Victoria, která nás i se svou maminkou novým domečkem provedla.
Vila byla čistá a velmi prostorná. Přestože nábytek z masivního dřeva již nějakou dobu pamatoval, vybavení bylo praktické a zcela funkční. Kuchyň byla vybavena snad ještě lépe, než jak ji známe doma a lednice byla z poloviny naplněna. Dle slov Victorie proto, že je pro rodiny praktičnější jídlo, než welcome drink. A protože nám odpadla starost večerního hledání supermarketu, gesta jsme si upřímně vážili.
Umístění objektu bylo opravdu zážitkové, po praktické stránce však mělo malé “ale”. Ačkoliv jsme centrum města měli jen pár metrů před námi a pár metrů pod námi, cesta nebyla zdaleka tak přímočará a i s relativně vysokým stoupáním vedla několik kilometrů. Na procházku, do obchodu či na pláž jsme tedy museli autem. A pokud jsme přeci jen vyrazili pěšky, z krátké návštěvy dětského hřiště byl celoodpolední výlet.
Puerto Rico a jeho okolí je vybaveností velmi pestré a nabízí spoustu zábavy nejen pro děti, ale i dospělé. Většinu společného času jsme strávili v místech, které popíšeme v dalších kapitolách. Když jsem chtěl být sám, vyběhl jsem hned za vilku do tichých a opuštěných kopců, odkud byl výhled na celé pobřeží. Tato místa byla tak magická, že jsem často úplně zapomněl na běhání, zastavil se a jen se klidně díval kolem sebe.
První koupačka
Po správné zimě v České republice na sebe pořádná Kanárská koupačka nenechala dlouho čekat. Playa Puerto Rico, která nám umožnila první setkání s Atlantikem, je krásná a rozlehlá písečná pláž, která je svou polohou dostupná i pěšky. Dva malé lodní přístavy mířící k sobě z obou stran pláže dělají umělou polohráz divokému oceánu a voda zde je proto téměř vždy klidná. Pláž sestupuje do hluboké vody velmi pomalu a pro koupání s dětmi je tak ideální volbou. Na pláž směřuje většina oken okolních hotelů, a není proto divu, že zde v obvyklých časech bývá hlava na hlavě. My jsme zde však z důvodu pandemie nebyli v obvyklých časech, a pláž nám proto nabídla ojedinělý zážitek být zde téměř sami.
Jedno jiné rozhodnutí a mohlo být všechno jinak. Naše rozhodnutí nás však dovedla k tomu, abychom právě na tomto místě strávili právě tento čas.
A my jsme za to opravdu šťastni.
